České kriminálky, aneb bacha na Stracha

Tak se mi po sto letech povedlo se sem konečně zase podívat. Poslední dobou je toho prostě moc, a tak budu přidávat příspěvky hodně nepravidelně. Nicméně mě dnes nějak navštívila múza a poradila mi, abych napsala recenzi na mé oblíbené kriminálky. Takže se do toho můžeme pustit 

Jak už vyplývá z nadpisu, nebo alespoň z jeho části (..., aneb bacha na Stracha) je jasné, že se bude jednat o kriminálky Jiřího Stracha, přesněji o Ďáblovu lest a její pokračování, které nese název Ztracená brána. Kdybych vám měla ve stručnosti převyprávět o čem to je, řekla bych asi toto:

+spoiler+

Dvojice kriminalistů, tedy komisař Petr Sumara (Jiří Dvořák) a Lenka Šímová (Aňa Geislerová), pátrají s pomocí regilionisty Dr. Michala Runy (Ivan Trojan) po sériovém vrahovi. Tento vrah v Ďáblove lsti vraždí podle čisla jména, v Ztracené bráně se zase jiný vrah snaží vyvraždit lóži zedníků dobré vůle. Jak to dopadne tu radši prozrazovat nebudu. Ďáblova lest se odehrává v Pardubicích a Ztracená brána v Praze.

A nyní můj názor na tyto dva příběhy (upozorňuji, že jde čistě o můj názor). Logicky asi začnu u Ďáblove lsti, protože je (jakoby) první a Ztracená brána na ni navazuje. Vy, kdo režijní kousky Jirky Stracha znáte, víte, že jde o poměrně kvalitní filmy. Ďáblova lest i Zakletá brána nejsou vyjímkou.

Ďáblova lest

I tak se však dají najít menší nedostatky. Jedna z největších chyb je, že se hned na začátku třetí části ukáže, kdo je vrah, čili to kde koho může přestat bavit. Další, spíše technickou chybkou je, že je v pár scénách vidět odraz kamery. Poslední výdku bych měla k Barboře Munzarové, která sem tam malinko přehrávala.

Ale abych jen nekritizovala, má tato kriminálka i pár pozitiv. Za prvé se mi líbil samotný nápad o čísle svého jména. Mně osobně se zvláště líbil i afektovaný přístup komisaře Sumary a naproti tomu také snažení Šímové. Tuto dvojci perfektně doplňoval regilionista Runa, který dával celému příběhu jasný smysl a posunoval jej dál.

 Ztracená brána

(Volné pokračování Ďáblove lsti) Zde je vidět, že se režisér trochu poučil. Vrah se odhalí až na úplném konci a kamery jsem už také nikde nezaregistrovala. Vlastně bych nějak tak řekla, že tomuto filmu nemám co vytknout. Snad jen to, že jsou některé scény špatně nasvícené a poměrně brutální a o Pardubicích se mluví, jako o vesnici..

Co se pozitiv týče... Musím pochválit nápad neexistujících bytostí a rostlin, které mají údajně pocházet ze země za branou. Zajímavý byl i nápad zaplést do děje Sumarovu "ex", která příběhem pěkně zamotá. Divák může celou dobu přemýšlet o tom, kdo ve skutečnosti vraždí, aby potom přišlo obrovské překvapení. Přesně toto mám na kriminálkách nejraději, proto jsem si tyto dva příběhy vyhledala a dnes vám o nich napsala.

Doufám, že se vám můj dnešní článek alespoň trochu líbil a snad se sem opět brzy dostanu. Zatím se mějte a ahój